Do historie Veletržního paláce se výrazně zapsal 14. srpen 1974, kdy byl téměř zničen obrovským požárem, jehož likvidace trvala do 20. srpna. Komunistická byrokracie tehdy chvíli uvažovala i o jeho likvidaci. V roce 1976 však bylo rozhodnuto o jeho rekonstrukci.
Veletržní palác v Praze – Holešovicích byl architektonickým skvostem projektovaným architekty O. Tylem a J. Fuchsem ve dvacátých letech minulého století, který nadchl i světového architekta Oscara Niemayera.
Celý prostorný komplex byl určen – jak už název napovídá – k pořádání veletrhů a výstav. Objekt má lichoběžníkový půdorys, je podsklepený a má celkem šest nadzemních podlaží. Ve střední části levého křídla byla přízemní dvorana k předvádění rozměrných exponátů, převážně zemědělských strojů a průmyslových zařízení.
Dvorana, nazývaná velkou, byla v úrovni 2. patra zakryta skleněnou střechou na rozdíl od tzv. malé dvorany v pravém křídle, která byla až do 6. patra volný s výstavními ochozy v každém patře. Vlastní určení objektu změnila padesátá léta 20. století, kdy se v budově zrušily výstavní prostory, předváděcí ochozy zaplnily kóje z dřevotřísky a hobry a vznikl tím moloch administrativy zahraničního obchodu.
Veletržní palác se stal sídlem šesti mocných podniků zahraničního obchodu. Jejich moc byla taková, že například upozornění tehdejších státních orgánů požární prevence (tj. Městské inspekce požární ochrany Národního výboru hl. m. Prahy) na problémy s nedodržováním požárních předpisů, adresovaná mj. i příslušné prokuratuře, zůstala oslyšena.
A je paradoxem, že změny, které měly po zničujícím požáru postihnout odpovědné pracovníky, proběhly vlastně na postech tehdejších orgánů požární ochrany, náčelníkem Hlavní správy PO počínaje a velitelem pražských hasičů nekonče.
Lidskou obětí byl totiž i velitel první zasahující jednotky, který se nedokázal vyrovnat se svou představou, že za neuhašení požáru v počátku nese osobní odpovědnost. Po dobu téměř 40 let od požáru nebyla zveřejněna všechna zjištění, objasňující mimo jiné průběh a s tím spojené důsledky požáru.
Jak to vlastně bylo?
Ve středu 14. srpna 1974 prováděla strážná objektu kolem deváté večer pravidelnou pochůzku a při tom ve 4. patře zjistila zápach kouře. Nejprve usoudila, že se jedná o pálící se elektrické vedení a proto hledala elektrikáře, který měl ten večer pohotovostní službu.
Podařilo se jí ho najít v kině Veletrhy v podzemním podlaží paláce. Když spolu vyjeli nahoru a vyšli z výtahu, pozorovali kouř, unikající škvírami z jedněch dveří a po jejich otevření jim už – jak říkají hasiči – šel oheň naproti. Prvotní zásah hasicím přístrojem – přivezeným až ze stanoviště strážné – byl pochopitelně marný a tak se oba vydali do strážnice k telefonu.
Čtyři roky už platilo poplachové číslo „150“, ale dotyčná přesto volala ve 21:33 hodin na civilní telefonní linku holešovické stanice. Ta vyjela okamžitě a zároveň byla o situaci informována stanice v Sokolské (Centrála), odkud se řídily všechny zásahy a odkud vyjelo na pomoc i jedno družstvo.
Po příjezdu bylo jasné, že je zle!
Během několika minut se ozvaly stopadesátky i v Centrále, volali lidé z Veverkovy ulice a z hotelu u Veletržní ulice. Jakmile Holešovice dorazily na místo a hasiči vystoupili ve 4. patře z výtahu – bylo jasné, že je zle! Kouř je hnal zpět a plameny byly snad všude.
Plocha požáru už byla nejméně 400 m2 a plameny se nekontrolovaně šířily jednak otevřenými dveřmi po schodišťové chodbě vzhůru, po kobercích a jednak po hobrových stěnách kanceláří do stran.
Než dojely další posily – první byla z Centrály a další přijela ve 21:56 hodin z Libně – bojovali první hasiči s padajícími částmi zavěšených podhledů a se vzrůstajícím teplem požáru. S posilovou jednotkou přijel vyšetřovatel příčin požárů a technik-fotograf, který vnikl do Malé dvorany a podařilo se mu na snímky zachytit plameny šlehající z prohořelé stěny archivu ve 4. patře jednak vzhůru, ale také kusy hořící hobry a dřevotřísky padající dolů, mezi vystavené (také hořlavé) panely.
Posilové družstvo z Centrály mělo za úkol jednak zamezit šíření požáru z přízemí Malé dvorany a – hlavně – podílet se na již probíhající evakuaci kina Veletrhy, kde bylo asi 600 diváků. Holešovice byly nuceny ustoupit dolů do 3. patra a byly vystřídány Dejvicemi, protože už jim stejně docházel kyslík v dýchacích přístrojích.
Na střeše byli lidi, chyběl žebřík
Ve 22 hodin bylo zřejmé, že situace je velice vážná, protože se požár díky špatné stavební disposici vnitřních chodeb šířil nekontrolovaně, zejména chodbami nad Velkou dvoranou a výtahovými šachtami. Kritická byla situace pro 6 lidí na střeše na rohu u Heřmanovy ulice.
Dosud byly totiž vyslány jen 3 automobilové žebříky s dostupem do 30 metů, pro ostatní nebyly k disposici strojníci. Až ve 22:02 se dostavil AZ-44 a po 22 minutách byli lidé se střechy zachráněni.
Byl přivolán velitel Požárního útvaru hl. m. Prahy, který ještě na dálku vydal rozkaz ke svolání příslušných velitelů stanic a služeb, informování náčelníka MIPO NVP a náčelníka oddělení zjišťování příčin požárů.
V té době bylo také rozhodnuto postupně nasazovat veškeré síly a prostředky, které jsou k dispozici a svolat do pohotovosti příslušníky PÚ Praha. Kromě profesionálních hasičů se k požáru dostavovaly také jednotky dobrovolných hasičů a vojenské posádky s hasičskou technikou.
Objekt byl pod napětím, byl ustanoven štáb hašení
Zásah byl ztížen i tou okolností, že objekt byl stále pod napětím, vnitřní rozvod plynu byl pod plným tlakem a již docházelo k výbuchům a k severní části objektu nebyl přístup, protože ve Veletržní ulici byl několik metrů široký a hluboký výkop.
Navíc šíření požáru v době od 22:15 do 23:15 hodin nabylo takových parametrů, že splňovaly kritérium požární bouře. Po půl jedenácté se dostavil na místo velitel PÚ Praha, převzal velení zásahu a ustavil štáb hašení.
Náčelníkem štábu hašení byl jmenován kpt. Janů, náčelníkem týlu byli střídavě por. Dědič spolu s npor.Krásou (členové týlového zabezpečení npor. Tuma a npor. Horák), náčelníkem pro spojení byl npor. Živný. Požářiště bylo rozděleno na 4 bojové úseky:
- Dukelských hrdinů – Veletržní, velitel por. Poskočil
- Dukelských hrdinů – Heřmanova, velitel npor. Duchoslav
- Heřmanova – Veverkova, velitel npor. Škrdle
- Veverkova – Veletržní, velitel kpt. Sodomka
Hlavním úkolem bylo zamezit šíření požáru do suterénu a do jižní části objektu, kde byly dosud nezasažené prostory skladu zbraní Lidových milicí, olejových nádrží pro kotelnu a pošta. Kromě hašení zajišťovali hasiči a vojáci i evakuaci materiálu z ohrožených, dosud nezasaženým míst (např. z Tuzexu).
Štáb byl doplněn o náčelnici protiplynového oddělení a později o představitele Veřejné bezpečnosti (VB), odborných služeb (voda, plyn), Čsl. armády a politické představitele. Bohužel, chyběl kdokoliv z představitelů poškozených podniků.
Vodaři přislíbili zvýšení tlaku v hydrantové síti, protože voda z gravitačního vodovodu nestačila a stejně tak byla nedostačující zásoba vody dovážené kyvadlovou dopravou cisternami. VB střežila vynášený evakuovaný materiál, plynařům byl dán úkol uzavřít přívod plynu do paláce.
Požár se stále šíří, bylo nasazeno vodní dělo
Jenže požár se šířil dál, vniknout do vnitřních prostor nebylo možné bez ohrožení životů hasičů a tak bylo rozhodnuto o dodávce vody dálkovým vedením z Vltavy a nasazení vodního děla s výkonem 5.000 litrů vody za minutu. K tomu bylo zřízeno čerpací stanoviště umístěním požární lodi u Švermova mostu a natažením dálkového vedení k paláci.
Za deset minut spásné dodávky vody přejel dopravní vedení neukázněný řidič kamionu, vedení popraskalo a muselo být vyměněno. Situace se opakovala v půl třetí ráno, kdy hadicové vedení prasklo samo, ale výměna dílu trvala jen 10 minut.
Na poradě štábu hodinu po půlnoci bylo konstatováno, že podstatný vliv na nekontrolované šíření požáru má vnitřní prostor nad Velkou dvoranou, kam není možný žádný přístup pro zásah.
Na další poradě ve dvě hodiny po půlnoci už bylo konstatováno, že se intenzita hoření snižuje, ale je nutno pokračovat v likvidaci požáru se stejným nasazením sil a prostředků.
Hasiči se nestřídali, stanice byly opuštěny
Jednotky – ač byli hasiči velmi unaveni – nebyly střídány, bylo povoleno jen malé občerstvení. První sousedská pomoc dorazila v 01,20 hodin z Kladna a byla nasazena na 2.bojový úsek do Heřmanovy ulice. V době do 02,14 hodin už byly na likvidaci požáru Veletržního paláce nasazeny veškeré jednotky PÚ Praha.
Teprve potom bylo rozhodnuto požádat o další pomoc sousedské požární útvary Středočeského kraje, které dojížděly až do 05,02 hodin a díky za pomoc patří Berounu, Mladé i Staré Boleslavi, Kolínu a tehdy ještě sousedům z Radotína a vojákům z Kutné Hory.
Tyto jednotky byly postupně dislokovány na zcela opuštěné pražské stanice, aby po půl šesté střídaly nejvíce vysílené kolegy. Na stanice se také samovolně dostavovali hasiči z jiných směn a tvořili družstva, rovněž použitá ke střídání.
Ve 4 hodiny ráno proběhlo další zasedání štábu, kde velitelé bojových úseků konstatovali, že se podařilo zastavit šíření požáru a jeho stadium je možno označit za lokalizaci. Po dohodě s přítomným městským statikem bylo pak dovoleno jednotkám útočit dovnitř budovy a začít likvidovat jednotlivá požární ohniska a tato práce trvala pět dní, protože likvidace požáru byla ohlášena až 20. srpna 1974 v 7:00 hodin.
Štáb končí, čerpá se voda z kina
Štáb prozatím končil svou práci v 7 hodin 15. srpna 1974, kdy řízení zásahu převzal velitel směny „A“ por. Jiroušek a až do likvidace se střídal s veliteli příslušných směn. Likvidací požáru ale práce hasičů na místě nekončila, zároveň s ní začalo čerpání vody ze zatopeného kina a střežení požářiště.
Až do 27. srpna byla likvidována drobná dílčí ohniska, skrytá v hromadách ohořelých papírů v místech bývalých kanceláří. O bouřlivém průběhu požáru svědčí i ta okolnost, že ohořelé papíry z Veletržního paláce byly nalezeny až za Vltavou v Karlíně, vzdáleném od požářiště vzdušnou čarou nejméně 3 kilometry.
Při požáru utrpělo lehká zranění 8 příslušníků PÚ Praha a 1 voják z pražské posádky. První dva hasiči byli s podezřením na intoxikaci kouřem hospitalizováni jen do 20. srpna, ostatní byli zraněni padajícím sklem nebo sálavým teplem.
17 důvodů, ze kterých si br14át ponaučení
Po skončeném zásahu byly jako součást písemné zprávy o zásahu vyhodnoceny i negativní jevy, ovlivňující vlastní provedení zásahu, pomalé rozvíjení sil a prostředků a charakteristika jevů ovlivňujících šíření požáru. Bylo konstatováno celkem 17 důvodů, z nichž je třeba si brát poučení i do dalších let:
- Kritický početní stav jednotek PÚ hl. m. Prahy, kdy místo předepsaných stavů 1+9 byly nuceny pracovat ve stavu 1+4, speciální technika (automobilové žebříky, hadicový vůz, protiplynový vůz byly bez obsluhy)
- Zejména pro výškovou techniku bylo nutno vozit její řidiče od zásahu
- Stávající stav příslušníků byl tvořen z části mladými příslušníky bez dostatečné praxe a odborné způsobilosti. Další část jsou přestárlí příslušníci fyzicky nezpůsobilí
- Kapacita vodovodní sítě nepokrývala v žádném případě potřeby hasební vody na lokalizaci a likvidaci takového požáru. Na dálkovou dopravu vody z volného zdroje (Vltava) nejsou hadicové vozy v potřebném počtu
- V objektu nebyla elektrická požární signalizace pro včasné zjištění požáru
- V objektu nebylo instalováno stabilní hasicí zařízení, v minulosti bylo vyřazeno z provozu.
- Ve všech prostorách objektu bylo značné požární zatížení, požárně byly zatížené i vnitřní komunikace (nábytek, papír, hořlavé konstrukce příček, skladované hořlavé kapaliny) – po požáru bylo vypočteno, že nahodilé požární zatížení bylo v paláci 504 kg na jediný čtvereční metr. (Pro srovnání – v archivech nebo knihovnách, kde je vysoké soustředění papíru, je normové zatížení max. 120 kg/m2 – pozn. autora)
- Negativní vliv na rozvoj požáru měly především tyto možné cesty jeho šíření:
- výtahové šachty osobních výtahů
- dřevěné výtahy ( tzv. páternostery)
- šachty nákladních výtahů
- schodišťové chodby nijak požárně neoddělené od ostatních prostor
- centrální rozvod klimatizace bez požárně zajišťujících prvků ( např. klapky)
- centrální rozvod teplovzdušného vytápění se stejným problémem jako klimatizace
- Při požáru se nepodařilo zajistit požární dokumentaci objektu
- Nejen v počátku, ale i po celou dobu zásahu nebyl hasičům k disposici nikdo z představitelů sídelních podniků
- Nízká pohotovost byla i u centrálních odborných služeb, kdy přes několikeré urgence se plynárenská služba dostavila opožděně a unikající plyn stále zvyšoval intenzitu hoření. Obdobné bylo i opoždění pohotovosti rozvodných závodů a v důsledku toho byl objekt dlouho pod napětím a pro hasiče to znamenalo vážné nebezpečí resp. nemožnost účinného zásahu
- Nástupní plocha od třídy Dukelských hrdinů byla zatarasená parkujícími automobily a od vozovky oddělena zábradlím. Vozidla byla ručně odstavována do sousedních ulic
- Na mnoha místech objektu byly tlakové lahve bez výstražných označení, našly se i hořlaviny v transportních nádobách, zásah ztěžovalo padání podhledů uvnitř a skel, plechových tabulí a reklam vně objektu
- Protože nebyla k disposici požární dokumentace, byla v důsledku zakouření vnitřní orientace prakticky znemožněná
- Bylo reálné nebezpečí přenosu požáru na frontu obytných domů ve Veverkově ulici, kde již byl zpuchýřovaný lak na oknech a zvýšená teplota vnitřních stěn bytů, což vázalo určitou část jednotek k ochlazování stěn těchto domů
- Nedostačující nástupní plocha pro hasební zásah na Veletržní palác z Veverkovy ulice, kde nebylo možné provádět potřebné a účelné přesuny nasazené techniky s přihlédnutím k navazující rozkopané Veletržní ulici
- Nevhodné stavební řešení objektu z hlediska možnosti šíření požáru. Nejzávažnějším nedostatkem bylo neoddělení partie Malé dvorany, která byla vertikálně volná, od ostatních částí budovy. Nakonec se tato okolnost ukázala jako základní v osudu požárem napadené stavby.
Jak již bylo řečeno, orgány požární ochrany upozorňovaly své nadřízené, upozorňovaly i orgány Veřejné bezpečnosti a dokonce i prokuratury na okolnosti, hrozící katastrofou. Při každoročních kontrolách byla vedení jednotlivých podniků upozorňována na zjištěné nedostatky, zejména na zastavování vnitřních komunikací kancelářským nábytkem, bylo požadováno odstranění propan-butanových vařičů a zákaz používání soukromých elektrických spotřebičů.
Po požáru strojovny páternosteru v únoru 1973 bylo zjištěno, že dřevěné střechy kabin i šachta výtahu jsou doslova zaneseny nedopalky cigaret, odhazovanými papírky a jiným smetím. Tento případ byl orgány tehdejší policie zastaven bez jakéhokoliv opatření. Všechna varovná slova byla oslyšena.
Kromě štábu hašení byl ustaven i další štáb, jehož úkolem bylo šetření příčiny požáru. V odborném požárním hodnocení, které pro orgány Veřejné bezpečnosti zpracovalo oddělení zjišťování příčin požárů tehdejší MIPO NVP se konstatuje, že byly vyloučeny pracovní verze vlivu elektrické instalace nebo úmyslného zapálení a naopak byla potvrzena verze samovznícení fermeže.
Tento jev byl dán do souvislosti se svědeckým ohniskem požáru, které bylo pozorováno strážnou, podnikovým elektrikářem a potvrzeno i hasičskou fotodokumentací a to v místnosti, která byla propůjčena lakýrníkům. Ti v ten kritický den tam uložili mimo jiné chumáče čistící bavlny potřísněné fermeží, kterou používali celý den při lakýrnických pracích.
Kdyby tento odpad uložili do plechové nádoby tak, jak jim ukládala platná technická norma, nemuselo k požáru vůbec dojít a nemusela by vzniknout historicky nejvyšší škoda, která požárem v Praze vznikla – 224 milionů Kč. Údaje o požáru a hlavně veškerá dokumentace byla i hasičům zabavena včetně negativů orgány Veřejné bezpečnosti a případ byl veden jakou utajovaný.
Jediným pozitivem tohoto požáru bylo, že všechny poškozené podniky získaly své nové paláce. Ale bylo vlastně ještě jedno pozitivum – tento požár inspiroval i dva spisovatele k napsání románů, odehrávajících se na pozadí této události.