Od 20. let 19. století nad požární bezpečností Prahy bděly tzv. Požární zálohy. Jednalo o skupiny lidí, soustředěných v některých obecních dvorech, jako byl např. dvůr ve Staroměstské radnici. Byli to lidé různých profesí, tesaři, kováři, zámečníci, kominíci. Velel jim praktikant hospodářského úřadu. Pochopitelně, zálohy nebyly patřičně vycvičeny, nebylo podle čeho cvičit. Kolikrát se stalo, že se zálohy vůbec nesešly nebo ve velmi malém počtu. A jak takové hašení vypadalo? Zálohy obsluhovaly stříkačky, hasit a zachraňovat museli domácí lidé. Dalším záporem bylo, že nebyla žádná mzda.