Dne 27. května 1942 došlo k atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tento hrdinský čin, vykonaný parašutisty Gabčíkem, Kubišem a zřejmě i Valčíkem, se navždy zapsal do historických dějin národa. Vzhledem k tomu, že po atentátu následovala ze strany Německa krutá odplata, bylo také jasné, že neuniknou ani atentátnicí. Že jim k tomu bylo nápomocno i několik našich lidí a zejména jejich kolega Čurda, je nasnadě.
Okamžitě po vykonání atentátu rozjelo Gestapo rozsáhlou pátrací akci s cílem dostat vrahy zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který zemřel v nemocnici na Bulovce. Parašutistům se podařilo ukrývat ještě téměř celý měsíc.
Osudný den pro ně nastal ve čtvrtek, 18. června 1942, kdy v časných ranních hodinách Gestapo společně s oddíly SS začalo po získání potřebných informací o místě pobytu v kostele Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici zátah na zde ukryté parašutisty. Nikdo z nich nechtěl dát svůj život zadarmo a tak Němci narazili na tuhý odpor. Krypta kostela se stala nedobytnou, velitel zákroku si tak vyžádal pomoc hasičů.
Na místo se dostavili muži z 2. čety protektorátní požární policie z ústřední stanice v Sokolské. Dle dostupných informací, které se však liší, se hasiči pokusili nejprve beranidlem prorazit zeď, to nešlo, poté dveře s mříží, to se jim však již podařilo. Hasiči přistavili k otvoru světlomety, ty však parašutisté okamžitě rozstříleli. Němci vhazovali do krypty slzotvorné granáty, parašutisté jim je obratem házeli zpět. Bylo tak rozhodnuto, že se jejich úkryt zatopí vodou.
Hasiči začali následně do útrob kostela napouštět hadicemi vodu. Parašutistům se však dařilo přeřezávat nebo vystrkávat hadice ven, ale po hasičích, konajících vše na rozkaz Gestapa, navíc před hlavněmi zbraní příslušníku SS, nestříleli.
V ten okamžik se jeden z hasičů chopil žebříku, kterým parašutisté vystrkávali hadice ven a vytáhl ho. Z tohoto činu měl mít radost i přihlížející K.H. Frank, nový vládce protektorátu po zemřelém Heydrichovi. Podzemní krypta se tak bezproblémově plnila vodou, což bylo znamení blížícího konce hrdinných parašutistů. Jejich vzdor netrval dlouho, většina si nechala poslední kulku pro sebe…
Jaké následky to mělo pro zasahující hasiče? Dostupná literatura uvádí, že každý, kdo se zúčastnil akce v Resslově ulici, obdržel od Gestapa peníze a vyznamenání. Po válce však tyto neradostně nabyté peníze hasiči vrátili neutracené úřadům na spořitelních knížkách. Tedy většina z nich.
Historik Čvančara, který napsal mimo jiné i publikaci „Heydrich“, v ní uvádí, že velitel hasičů Jaroslav Klouček byl však z jiného těsta a na místě byl horlivým pomocníkem oddílům SS a Gestapu. Za toto se po skončení války zodpovídal i u soudu, vina mu však nebyla prokázána natolik, aby dostal trest smrti oběšením.
Jak a proč toto vše skutečně přesně bylo včetně jednání velitele Kloučka, se dnes nikdo nedozví. Jisté je jen to, že takový zásah, jaký absolvovali muži z 2. čety protektorátní požární policie Požárního sboru Prahy ze Sokolské ulice by nechtěl absolvovat nikdo z nás.
Z originálu upraveno.
Text: Milan Krchov, archivář pražských hasičů.